- Reklama -vogue

Jak zvládnout na zahrádce suché léto

Letní vedra dokážou prověřit dovednost každého zahrádkáře. Víte co...

Jak si vybrat zahradní sezení

Pokud plánujete venku stolovat, vsaďte na klasický stůl s...

10 nápadů, jak využít starý žebřík

Našli jste ve sklepě nebo na půdě starý dřevěný...

Udělejte v bytě dobrý první dojem

Jak si zařídit vstup do bytu či domu, aby...

Jak udělat z grilovačky kulinářský zážitek

Lákavý pohled na čerstvé suroviny, neodolatelná vůně a pohodová...

Záhadná žilinská lampa měla speciální účel

Výzkum dějin designu a výrobků, které se navrhovaly na území Československa, připomíná detektivku.

Hledám výrobce, autora tvarového řešení a mnohdy i účel, pro který byl produkt vyroben. Pátram v archivech, knihovnách, na internetu. Vyslýchám odborníky i památníky. Dedukuji. Možná to zní neuvěřitelně, ale dost dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, k čemu sloužila jedna docela pěkná lampa z výrobního družstva Pokrok Žilina.

Družstvo bylo založeno v roce 1954 a jeho výrobní program se postupně přetransformoval z bytových svítidel, elektrorozvaděčů, kovového nábytku a plošných spojů na topnou techniku, která je od roku 1997 nosná.

Dnes patří svítidla z Pokroku mezi velmi zajímavé designérské objekty. Mají v sobě vynalézavost, chytrou jednoduchost i tvarovou příznačnost. A designér Pavel Košťan jim dal něco, podle čeho se dají docela dobře identifikovat, že jsou z Pokroku Žilina.

Podle tvaru poznáš Pokrok
Když jsem loni výrobní družstvo navštívil, první, co mi udeřilo do očí, bylo svítidlo na vrátnici. Široké hnědé plechové stínidlo stálo na dvou štíhlých lesklých trubkách. Bílé detaily působily elegantně.

Takovou lampu jsem nikdy předtím neviděl. Jednoduché geometrické tvary se propojovaly do harmonické jednoty v dokonalé proporci. Přes pochromovanou ohýbanou trubku byl veden kabel až do stínítka.

Zklamání nastalo, když jsem se dozvěděl, že archiv družstva již neexistuje a že ze svítidel zůstaly jen elektrické šňůry a pár skleněných stínidel. Sklad nyní slouží novým potřebám produkce topné techniky a ze svítidel vyrábějí jen reflektory pro vlaky.

Nikdo nic nevěděl – ani o svítidlech, ani o designérovi. Na chodbách bylo ještě pár plakátů s granulátovými kulovými lampami a já jsem si byl jistý, že se o záhadné lampě z vrátnice víc nedozvím. Ale přece jsem ještě něco zkusil.

Zeptal jsem se vrátného, jestli mu lampa dobře slouží. Postěžoval si mi, že není dobrá, protože není kloubní a nikam nedosvítí. Dá se nastavovat pouze vertikálně, nikoli horizontálně.

Prý kdybych pod ní chtěl luštit křížovku, tak by mi dolů zavazovala podstava a nahoře bych si bouchal hlavu do stínítka. Dal jsem mu nabídku, která se neodmítá. Navrhl jsem, že mu vedle v obchodním domě koupím novou kloubovou lampu, pokud mi ji vymění za tuto „nepraktickou“. Souhlasil. Celou cestou domů jsem přemýšlel, proč je ta lampa tak nedokonalá.

Více hřeje, než svítí
O měsíc mi volali z Pokroku, prý našli nějaké archivní materiály, katalogy, fotografie z výstav a produktové listy. Jediné, co zbylo z archivu.

Opět jsem se vybral do Žiliny a když jsem se prohrabával ve středně velké krabici plné fotografií a materiálů o svítidlech, nábytkech a elektrorozvaděčích, přál jsem si, abych narazil na informace o záhadné lampě z vrátnice. Nic takového však v krabici nebylo. Tehdy mi jako z nebe padl kontakt přímo na designéra.

„Kdysi zde navrhoval svítidla Palo Košťan,“ odpověděl jeden z pracovníků na mou neustále kladenou otázku ohledně designu. Zavolal jsem tedy pánovi, který byl dlouhá léta vedoucím oddělení vývoje ve výrobním družstvu. Ten ochotně přišel do Pokroku a vyprávěl mi příběh navrhování svítidel. Neobešel ani pro mě záhadné svítidlo z vrátnice.

Vysvětlil mi, že šlo o účelovou lampu určenou pro lékárníky nebo do laboratoří. Osazovala se infračervenou žárovkou a sloužila například k zahřívání vosku. Intenzita ohřevu se nastavovala vertikálním posunem, proto nepotřebovala jiné klouby ani proporci. Přesný název lampy jsem se nedozvěděl, ale vím, že svůj úkol v laboratořích a lékárnách plnila dokonale.

Lampa, která si pamatuje
Detektivka má šťastný konec. Stolní lampa, kterou v malé sérii vyráběli v 70. letech minulého století, má svůj příběh a dnes i své místo ve sbírkách Slovenského muzea designu SCD v Bratislavě. Jediné, co jí chybí, je infračervená žárovka, kterou jí zanedlouho dopřeji. Vždy pro mě bude i lampou z vrátnice výrobního družstva Pokrok Žilina, která si jistě hodně pamatuje.

Přestože byla původně určena pro jiné účely, stala se symbolem výroby svítidel v Pokroku. V družstvu, které se nevzdalo.

- Reklama -pr článekpr článek